225 dní

Bez nakupování oblečení. Tenhle článek jsem se chystala napsat už celkem dávno, vlastně můj původní plán byl, že se s vámi o své poznatky a pocity podělím s určitou pravidelností každy měsíc nebo alespoň každého čtvrt roku, ale jak vidíte, nezvládla jsem to ani v polovině. Až dneska, bude devět večer a mě už se nechce šít ale ještě se mi nechce spát (ano, patřím mezi lidi, co nemají problém jít spát v 9 večer, říkejme jim důchodci :D ). Takže jsem se konečně odhodlala sepsat své pocity a přehluboké myšlenky.

Přichází podzim a to je období, kterého jsem se v rámci celé challenge nejvíce bála. Jednak se už pomalu ale jistě blížím do finiše a jednak mě lákají všechni ty krásné svetry a svetrošaty, kterých jsem velkou fanynkou a navíc je pro mě velkým pokušením kolekce Missoni pro Lindex (ale to už jsem si snad domluvila s Ježískem :D). Co vám budu vykládat, plést zatím prostě neumím :/.

A současná bylance je asi takováhle. Oblečení jsem si žádné nekoupila, dostala jsem několik kousků od mamky/Mišáka/kamarádek.
Když jsem potřebovala nějaké to prádlo, tak to jsem si ho koupila, stejně jako boty, ale snažím se spíš utahat k rozpadnutí ty starší kousky a vždy když jeden pár vypadnul, tak jsem si podle potřeby dokopila jejich nástupce. Naštěstí pro mě, nákupem bot ani prádla jsem pravidla neporušila.

Když se tak zpětně podívam, myslím, že jsem si toho i dost ušila a popřešívala. Co mě na druhou stranu hodně láká jsou sekáče a vintage úlovky z ebaye, co okukuji napříč blogosférou.
Ale připadá mi, že když tak stojím v sekáči a přemyšlím, jestli to mám vzdát, učí mě to přemýšlet na oblečením a skladbou mého šatníku a zjišťuji, že spoustu věcí, po kterých toužím, opravdu nepotřebuji.

A to je asi to nejdůležitější, co jsem se zatím naučila, přemýšlet nad potřebností vytoužených hadříků.

Krásnou dobrou noc

MICI✄